Příběh začíná a po celou dobu také pokračuje kdesi na českém venkově v období 19. století. Baron Johann Salmon de Caus se po letech vrací z ciziny do svého rodného kraje plného rybníků. Jeho otec ho kdysi budoval. Nyní již baron plánuje žít na vesnici v malé usedlosti, která má do luxusu daleko. Přítomnost rybníků mu je to daleko milejší než nějaký honosný zámek. Je to totiž hastrman, dalo by se říct ve výslužbě. Lidi už netopí.

Zato začíná poznávat, jaké je to potkat se ve svém životě s city. Zakouká se do jedné místní slečny – pohledné, chytré a náboženstvím pohrdající Katynky. To vše mu na ní imponuje. Vnitřně však v sobě pociťuje rozkol mezi svojí animálností a jemností, kterou mu přináší právě nově nabyté city ke Katynce. Sám je z toho trochu zaskočený. Citům ale poručit nejde, a i kdy ví, že mu láska může přinést jen problémy, nedokáže se ovládat.

Katynka je na vesnici velkým objektem zájmu. Díky její kráse a inteligenci se do ní zamilují například i farář a učitel. Stejně jako baron však není oblíbená u všech. Katynce nemohou odpustit zejména ti, které odmítla pustit pod svoji sukni, baronovi škodí jeho intelektuální postoje a vodnická minulost. Tedy nic, co by obyčejní venkované ocenili.

Do konfliktu s oběma, Katynce nadbíhajícími muži, se dostane i sám baron. Jednak právě pro jejich zájem o jeho milovanou a jednak kvůli odlišným stylům myšlení. Tím se dostáváme k další tematické rovině, kterou film řeší, a to konflikt mezi náboženstvím, které reprezentuje především farář a pohanskými zvyky většiny venkovanů. Do toho ještě přijdeme racionální uvažování barona a máme na světě konflikt. Nemůžeme se tak divit rozpolcenosti a nerozhodnosti Katynky. Kdo si z toho má vybrat.

Náboženské a pohanské zvyky přináší filmu pěknou dávku folklóru, který dokumentuje, jak tehdy vypadal venkov a ukazuje jeho blízkost k přírodě. Lidové písně krásně dokreslují atmosféru snímku a lehce napovídají, jak že bude příběh asi pokračovat. Hudební part podtrhávají i oku lahodící panoramata, zejména občasné záběry z dronu na krásnou českou krajinu nelze vynachválit.

Že může být Hastrman úspěšný slibuje silný námět. Tím je totiž kniha Miloše Urbana, vítězka ceny Magnesia Litera. Na papíře se dělí na dvě části, režisér Ondřej Havelka pro filmové zpracování využil především část první a malý zlomek z té druhé. To může slibovat nějaké pokračování, byť se příběh zdá býti uzavřen.

Co filmu velmi pomáhá, jsou skvělé herecké výkony. Zejména Karel Dobrý v hlavní roli hastrmana předvedl skvostný výkon. Působí ušlechtile jako baron, umí dát najevo své hastrmanské pudy a dokáže se položit i do romantické roviny. Zároveň je strašidelný a nechybí mu ironie, která odlehčí některé napjaté situace. Barona na jeho cestách doplňuje věrný sluha Franzl v podání Jiřího Lábuse. Oživení a živelnost do příběhu přináší Simona Zmrzlá coby Katynka.

Co dodat závěrem? Hastrman je krásná ukázka rozkolu osobnosti s romantickým podkladem, který je okořeněný tu o prvky červené knihovny, tu o ironii a humor a jindy zase o tajuplnou až strašidelnou atmosféru.

Vychází na DVD. Další české filmy naleznete zde :)

Filmy, pohádky a hudba - vše pod jednou střechou, to je www.filmnadvd.cz.