Filmová sága o planetě opic má dlouhou historii. Již legendární film Planeta opic z roku 1967 se stihl od doby svého vzniku stát klasikou žánru sci-fi. Následovala ho řada více či méně vydařených pokračování, včetně verze slavného režiséra Tima Burtona, kterou natočil v roce 2001. Před šesti lety pak došlo k opětovnému oživení stagnující série, když se v kinech objevil snímek Zrození planety opic režírovaný Rupertem Wyattem. Druhý díl Úsvit planety opic (2014) vytvořil již Matt Reeves (Monstrum), a ten se nyní postaral i o trojku.

Reeves stejně jako v předchozím díle vytváří intenzivní atmosféru. Ta oproti Úsvitu planety opic ještě více potemněla. Jak Caesara postupně stále více kontrolují jeho násilné instinkty, celkové ladění snímku se stává vážnějším a vážnějším, až vás nakonec z něj dost možná zamrazí.

Samotný Caesar je pak ztvárněn ještě přesvědčivěji než v předchozích částech a jeho vnitřní rozervanost se Andymu Serkisovi povedlo zachytit na výbornou. Serkis má ostatně s motion-capture herectvím bohatou zkušenost. Napřed ztvárnil Gluma ve známé trilogii Pán Prstenů, objevil se jako King Kong ve stejnojmenném filmu Petera Jacksona, a nyní se převtělil do sice menšího, ale stále působivého opičáka. Způsob, jakým se Caesar pohybuje, tváří a mluví, dá snadno zapomenout na skutečnost, že hlavním hrdinou filmu není člověk, takže Caesarovi záhy začnete držet palce. Je totiž mnohem sympatičtější postavou než plukovník v podání tradičně výborného Woodyho Harrelsona (i když i ten má své důvody pro to, co dělá, a pochopitelné). Herecké obsazení se celkově vyvedlo, kromě Serkise a Harrelsona na sebe ještě více pozornosti poutá opičák Koba v podání Tobyho Kebbella.

Navzdory délce filmu skoro dvě a půl hodiny příběh ani na okamžik nenudí. Tempo je v některých okamžicích pomalejší, ale již zmíněná mrazivá atmosféra a herecké výkony zajišťují, že ani na okamžik neodtrhnete oči od obrazovky/plátna. Akční sekvence jsou rovněž vydařené, přehledné a napínavé. Film není v prvé řadě akční podívaná, spíše jde o drama s příležitostnými bojovými okamžiky, ale to mu na kvalitě neubírá.

Film je rovněž velmi vydařený po vizuální stránce. CGI za dobu existence filmu velmi pokročilo, takže během sledování Války o planetu opic snadno zapomenete, že hodně toho co před sebou vidíte, ve skutečnosti neexistuje. Prostředí, kde se příběh odehrává, pak pomáhá dokreslit realističnost filmu – působí dostatečně zpustošeně, ale ve stejnou dobu lahodí oku především díky obratné práci kameramana Michaela Seresina.

Válka o planetu opic představuje kvalitní pokračování rozjeté série. Nejde o akční blockbuster, ale přemýšlivé, napínavé a dobře obsazené dílo, které zabaví a ještě vnímavější diváky přiměje přemýšlet.

Nyní v prodeji na DVD, Bluray, 2Bluray(2D+3D), 2Bluray(UHD+BD) nebo v DVD a Bluray kolekci.