Zdá se to být jako sen. Návrat z válečného konfliktu do rodné Ameriky. Kdyby se však už vojáci nemuseli na bojiště vrátit. Dokud si však užívají svobody své země, musí se vypořádávat s běžnými problémy. Banální starosti každodenního života, mír, klid a rovněž jakýkoliv nezájem o spravedlnost a právo, čehož v Iráku byl přehršel. To vše na Billyho a spol. v jejich domovině čekalo. Jaký to rozdíl oproti krvavým bojům ve válce.

Proti tomu stojí vytržení vojáků z obrovského válečného konfliktu, kde smrt číhá na každém rohu a veškerá rozhodnutí mohou mít fatální následky. Kontrast je zřejmý. Absurditu tohoto srovnání ještě podporují typické americké symboly, jako je americký fotbal, hlasitá popová hudba, roztleskávačky a obrovská show.

Po setkání se s mimoválečnou realitou čeká na vojáky ta méně příjemná povinnost. Poté, co byli chvíli za národní hrdiny je již na druhém konci zeměkoule opět očekávají. Válka si přestávky nedává. Jejich mise ještě zdaleka neskončila a očekává se tedy jejich brzký návrat.

Ten však nebude nijak snadný. Důvody jsou jasné. Při vystoupení na fotbalovém stadionu se Billyho oči setkaly s jednou z roztleskávaček. Později pak nejen oči. Jejich kontakt dosáhl mnohem intimnější roviny. Zároveň Billyho sestra také nenese návrat svého bratra do války příliš lehce. Byla to totiž ona a její nehoda, kvůli kterým musel již před dovršením dvaceti let věku narukovat do armády.

Prozradit, jak příběh skončí a kterým směrem se nakonec obrátí pointa, to by bylo neslušné. Na co se však můžete těšit, jsou velmi časté flashbacky, a to jak do bojových scén, tak do návštěv všech vojáků doma. Časová posloupnost děje se tím tam lehce naruší a zamezí tak jakékoliv monotónnosti. Nejen díky tomu film zhlédnete téměř jedním dechem.

U bojových scén se můžeme na chvíli zastavit. Rozhodně vás totiž nudit nebudou. Zejména obratné řádění Vina Diesela s bouchačkou uprostřed válečného pekla ve vás probudí zájem.

Celkově se dá Uličky smrti shrnout jako mix oslavy amerických vojenských hrdinů a protiválečné satiry. Místy z filmu vystrkuje růžky ono známé americké vlastenectví, se kterým to tvůrci občas až přehánějí a působí humorně. To už ale k Americe patří.

Vyzdvihnout je třeba také skvělou řemeslnou práci. Zejména kamera a střih se velmi povedly a plně tak nahrazují některé drobné ústupky, které museli autoři učinit pravděpodobně z finančních důvodů. Když se stadionem rozléhají tóny písně od Beyoncé, pohled na její záda dává jasně tušit, že slavná zpěvačka to vskutku není. Taková drobnost ale nemůže znechutit jinak pozitivní pocit z celého filmu.

Nyní na DVD, Blu-ray nebo 2Blu-ray(4K UltraHD+Blu-ray).